PRÁVNÍ OKÉNKO

Pronajímatel pánem pronajatého bytu aneb jaké jsou podmínky nájemní smlouvy

19.03.2020

Smlouva o nájmu bytu je jedním z nejčastějších smluvních právních vtahů, se kterým se můžeme v praxi setkat. Ačkoliv nový občanský zákoník poskytuje nájemci řadu práv v nájemním vztahu, skutečnost je mnohdy velmi odlišná – zejména pokud je nedostatek pronajímaných bytů, je to právě nájemce, kdo tahá za kratší konec provazu a pronajímatel si diktuje podmínky pronájmu, a to často i zcela proti zákonu. Jaká práva však nájemci ze zákona náleží?

Předně má nájemce právo na písemnou smlouvu o nájmu, kde jsou jasně vymezená práva a povinnosti jednotlivých stran. Kauce požadovaná podle smlouvy (tzv. „jistota“) nesmí být vyšší než trojnásobek sjednaného nájemného a po skončení nájemního vztahu musí být vyúčtována a vrácena navýšená o úrok alespoň ve výši zákonné sazby. Pronajímatel má zároveň vždy povinnost vyúčtovat nájemci úhrady za služby, a to bez ohledu, co si strany domluví ve smlouvě.

Dále má nájemce právo, pokud v bytě sám trvale bydlí, dát část bytu do podnájmu, a to i bez souhlasu pronajímatele. Podobně si bez jeho souhlasu může nájemce nahlásit v bytě trvalé bydliště. Ve smlouvě zároveň nesmí být uvedena povinnost nájemce zaplatit (jakoukoliv) smluvní pokutu ani splnit povinnost, která je vzhledem k okolnostem zjevně nepřiměřená. Neplatí tedy např. ustanovení, že v případě, že nájemce vypoví nájem dříve než po 3 letech nájmu, kauce propadá pronajímateli. Pro všechny výše uvedené zákazy nebo práva zároveň platí, že pokud jsou v nájemní smlouvě práva nájemce zkrácena, nepřihlíží se k tomu a platí úprava stanovená zákonem.

ZPĚT NA CENTRUM PRÁVNÍ POMOCI