PRÁVNÍ OKÉNKO

Platná pracovní smlouva – co vlastně musí a co naopak nemá obsahovat a jak je vůbec možné pracovní poměr rozvázat?

19.03.2020

Základem pracovněprávního vztahu mezi každým zaměstnavatelem a zaměstnancem je pracovní smlouva. Každá pracovní smlouva, aby byla vůbec platná, musí mít písemnou formu (tedy nestačí ji dohodnout například ústně) a musí obsahovat tři podstatné náležitosti, a to: datum nástupu do práce, druh vykonávané práce (zevrubný popis pracovní činnosti) a místo výkonu práce (zde nemusí být konkrétní adresa, stačí uvést obecně). Pouze tyto tři údaje jsou pro uzavření pracovní smlouvy nezbytné, lze však silně doporučit do smlouvy uvést i další náležitosti. Jedná se typicky o sjednání výše mzdy, délku trvání pracovního poměru, délku trvání zkušební doby aj.

Jaká ustanovení by se naopak neměla v pracovní smlouvě objevovat? Například prohlášení zaměstnance, že se vzdává některých svých práv, která mu přiznává zákoník práce (případně vnitřní předpis zaměstnavatele) nebo ujednání o pokutách např. za pozdní příchody. Taková pracovní smlouva sice bude platná, ale k danému ustanovení se „nepřihlíží“, to znamená, jako kdyby ve smlouvě nebylo vůbec uvedeno. Skutečnost, že s takovým ustanovením zaměstnanec souhlasil přitom ze zákona nemá žádnou váhu, naopak zaměstnavatel dává takovými ustanoveními pracovní smlouvy najevo, jak se hodlá k budoucímu zaměstnanci chovat. Vždy je proto nutné si pracovní smlouvu důkladně před podpisem přečíst.

Co se týká ukončení pracovní poměru, je možné ho ukončit pouze čtyřmi způsoby, a to dohodou, výpovědí, okamžitým zrušením pracovního poměru a zrušením ve zkušební době. Každé ukončení pracovního poměru musí být sjednáno písemně. Pokud je ovšem pracovní poměr sjednán na dobu určitou, skončí také uplynutím sjednané doby. Nejjednodušší a nejjistější ukončení pracovního poměru je vždy na základě dohody mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, a to bez ohledu na toho, který z nich chtěl původně pracovní poměr vlastně ukončit. Pracovní poměr je pak ukončen k dohodnutému dni.

U ukončení pracovního poměru výpovědí pracovní poměr skončí po uplynutí dvouměsíční výpovědní doby. Zaměstnanec přitom může podat výpověď i bez udání důvodu, naopak zaměstnavatel takovou možnost nemá. Výpověď zaměstnavatele může být podána pouze z důvodů podle § 52 zákoníku práce a důvod výpovědi musí být skutkově přesně popsán. Nárok na vyplacení odstupného pak vzniká zaměstnanci v případě, že dostane výpověď z důvodu nadbytečnosti nebo v případě zrušení nebo přesunu zaměstnavatele.

ZPĚT NA CENTRUM PRÁVNÍ POMOCI