PRÁVNÍ OKÉNKO

Zástavní právo jako zajištění splnění dluhu – co to znamená a jaké má důsledky?

19.03.2020

Zástavním právem rozumíme právo věřitele, prodat zástavu a uhradit z ní předmětný dluh, pokud jej dlužník nesplní řádně a včas. Zástavní právo řadíme mezi tzv. zajišťovací instituty práva, které mají věřiteli poskytnout vyšší míru bezpečnosti, že jeho pohledávka bude splněna. Velmi často se můžeme se zástavním právem setkat u hypotečních úvěrů, kde je úhrada úvěru zajištěna právě zástavním právem k nemovitosti.

Zástavou však nemusí být jen nemovitost, ale vlastně každá věc, kterou lze prodat. Zástavní smlouvu je nutné sepsat písemně, ledaže by byla při uzavření smlouvy fakticky předána zastavená movitá věc věřiteli nebo jiné osobě k opatrování. Ve výjimečných případech zákon naopak vyžaduje formu veřejné listiny (např. pro zastavení obchodního závodu).

Ze zákona jsou dále některá ujednání zástavní smlouvy vyloučena. Není možné např. dohodnout, že věřitel má právo zástavu rovnou prodat a uspokojit se z výtěžku – vždy musí mít dlužník možnost dluh splatit a zástavu tak tzv. vyplatit. Zásadně je také zakázáno ujednání se spotřebitelem nebo malým či středním podnikatelem, že si věřitel může zástavu bez dalšího ponechat, i kdyby měla vyšší hodnotu než nesplacený dluh (tzv. propadná zástava).

Od zástavního práva zásadně rozlišujeme právo zadržovací (retenční právo), které představuje oprávnění věřitele za určitých okolností nevydat věc, kterou má povinnost vydat, aby tím zajistil uhrazení své pohledávky. Setkat se s ním můžeme např. v autoservisu, kde nám mohou odmítnout vydat opravený automobil dříve, než bude uhrazena cena za jeho opravu, anebo u nájmu bytu – pronajímatel může zadržet věc v bytě u nájemníka, který mu dluží na nájemném.

ZPĚT NA CENTRUM PRÁVNÍ POMOCI