PRÁVNÍ OKÉNKO

Ručení aneb jaká jsou rizika toho, když se zaručíme za něčí dluh

19.03.2020

S ručením se lze setkat jako se způsobem zajištění určitého dluhu, například hypotéky nebo jiného úvěru. Banka může před poskytnutím úvěru požadovat, aby se za dlužníka někdo „jen“ zaručil. Žadatel o úvěr pak může přijít za svými rodiči anebo za přáteli se slovy, že „potřebuje poskytnout ručení, ale že je to jen formalita, jen podpis kvůli bance a nemůže se nic stát.“ Co však ručení skutečně znamená a jaká rizika z něj vyplývají?

Ručením na sebe vezmeme povinnost splatit dluh v případě, že dlužník nebude svůj dluh splácet. Převzetím ručení se tedy dostáváme do velmi podobné situace, jako kdybychom si úvěr vzali sami, jen s tím rozdílem, že nejprve musí dluh splatit dlužník, a pokud ten nesplácí, tak teprve ručitel. Je tedy vždy nutné velmi pečlivě zvážit, zda vůbec a za koho ručení převzít, protože na ručitele může dopadnout dluh v celé výši.

Ručení se zřizuje tzv. ručitelským prohlášením, které musí být písemné, a to i v případě, že původní dluh byl sjednán pouze ústně. Věřitel také musí k plnění nejprve písemně vyzvat dlužníka, ledaže by bylo zřejmé, že dlužník dluh očividně nesplní (je např. v insolvenci nebo je na něj vedeno několik exekucí). Pokud však věřitel nepřijme splnění dluhu od ručitele, nemůže po něm nadále již nic požadovat. Po uhrazení dluhu ručitelem původní dluh zaniká, ale ručitel může po dlužníku požadovat splnění toho, co uhradil původnímu věřiteli. Ručení zaniká zánikem zajištěného dluhu anebo uplynutím určité doby, pokud bylo ručení sjednáno na tuto dobu.

ZPĚT NA CENTRUM PRÁVNÍ POMOCI